Fara Stárkov

Stárkovská fara je jedním z nejstarších roubených objektů na území České republiky. Původně byla postavena v roce 1581, z té doby se ale dochovala pouze přízemní kamenná část, roubená část pochází z obnovy fary po ničivém požáru Stárkova v roce 1622. Hlavní budova je patrová s velkou mansardovou střechou, která byla původně pokryta dřevěnými šindeli, později pak asfaltovou lepenkou. V interieru fary je 15 místností, z toho 3 v kamenné části přízemí, zbytek pak v roubené části.

Ke svému původnímu účelu byla fara užívána až do smrti posledního stárkovského faráře, pana Hrzána, v roce 1980. Velmi krátkou dobu poté byla dále používána k bydlení, později ale byla opuštěna zcela. V roce 1984 získal celý areál do pronájmu od Římskokatolické církve pan Šlechta z Jaroměře, který pak spolu s několika přáteli a jejich rodinami objekt využíval k příležitostné rekreaci a staral se alespoň o základní údržbu, která předešla celkovému naprostému zchátrání objektu. V roce 2003 pan Šlechta objekt fary od církve zakoupil a během následujícího roku bylo započato s rekonstrukcí areálu pracemi na konírně. Protože rekonstrukce památky takového rozsahu se ukázala být velmi organizačně i finančně náročnou a protože přibývalo lidí, kteří byli ochotni se na rekonstrukci i budoucím využití objektu podílet, inicioval pan Šlechta v roce 2006 vznik občanského sdružení Lacrima, do jehož majetku byla stárkovská fara později převedena a v rámci nějž započatá rekonstrukce sice pomalu, ale přesto pokračuje.

V areálu fary se nachází ještě dvě další budovy: konírna s kočárovnou a stodůlka či sklípek. Konírna s kočárovnou je kamenný objekt, stojící severně od vlastní fary na násypu. Je vyzděna z pískovcových bloků, některé detaily jsou pak doplněny cihlami. Původně byla celá budova ještě o něco delší, jak dokládá dlouhý násyp, napojovací kameny ve zdivu a konec konců i dobové kresba a fotografie. Později byla budova zkrácena a původní vysoká střecha nahrazena nízkou střechou z vlnitého plechu.

Při rekonstrukci v roce 2004 byla tato střecha sňata a nahrazena celodřevěnou, která alespoň přibližně kopíruje tvar střechy původní. Při stejné příležitosti byla provedena sanace objektu a jeho statické zajištění pomocí betonového věnce. V současné době probíhají dokončovací práce v interiéru konírny, při kterých budou v maximální možné míře zachovány zbytky původní klenby a typická nízká „stájová“ okna. Po dokončení rekonstrukce nabízí objekt konírny prostor pro ubytování přibližně 5 (přízemí, využitelné celoročně) až 20 (včetně podkroví, využitelné sezonně) lidí. Prostor kočárovny je využíván jako garáž či dílna, v případě špatného počasí pak i k pořádání akcí, které by se jinak konaly na dvoře a pro které není k disposici dostatečná kapacita uvnitř fary.

Objekt sklípku či stodůlky se nachází na západ od vlastní budovy fary. Stejně jako konírna, je i tento objekt vyzděn z pískovce, nachází se ale bohužel v daleko horším technickém stavu. Objekt je zapuštěn do svahu a na straně přiléhající ke kostelu mu zcela chybí jakákoli zeď. Původní střecha byla na této straně položena přímo na zemi a musela být z bezpečnostních důvodů sňata. Na podzim 2006 se podařilo zakrýt tuto budovu novou střechou a na jaro roku následujícího je v plánu dokončení podkroví. Po dokončení se předpokládá používání sklípku jako skladiště a podkroví/stodůlky jako učebny či pro improvizované ubytování věttšího počtu lidí.

K celému areálu patří i poměrně velká louka/zahrada, rozkládající se mezi farou a hřbitovem, dvůr mezi kostelem a farou a menší zahrada pod objektem vlastní fary směrem k náměstí.